Reportáže

02.06.2019 22:15

Mezinárodní soutěž v terčové a flightové lukostřelbě v Istanbulu. Reflexní, kladkové a tradiční luky

Letos jsme sestavili tým ve složení Ajuta, Anička, Mýša a Eddie za účelem vyhrát Istanbulský pohár na oslavu dobytí Konstantinopole Mehmedem Dobyvatelem. Tomu se tento čin podařil , za přispění Maďarských dělostřelců, 29.5.1453. Díky tomu se na konci května koná nákladná lukostřelecká soutěž za účasti mnoha zemí.

DSC00507

Eddieho rozhněvalo že si zlámal prsty, takže účast odřekl a Turci náhradníka nepovolili.

Výprava oslabená o jednu osobu se ubytovala v hotelu Hilton na břehu Zlatého Rohu a prakticky hned se začala socializovat. Večer byla slavnostní večeře z krabičky za účasti starosty Istanbulu a hromadné focení doprovázené exotickou janičářskou kapelou. Starosta Istanbulu projevil v projevu nadšení z vysoké úrovně střelců a skutečnosti že se tak děje právě o Ramadánu . Vynikající střelci se sešli na terase hotelu Hilton kde se socializovali asi do 4 hodin ráno.

Každý střelec se mohl přihlásit do dvou soutěží. Terčové a flightu, nebo do dvou ve flightu. Češi se přihlásili do terčovky a flightu. Organizace byla velmi výpravná a nákladná. Po celou dobu turnaje na recepci hotelu seděly dvě krásné Turkyně, z nichž jedna našla, jako obvykle, zalíbení v Ajutovi a ve čtvrtek se s ním loučila o poznání vřeleji než s ostatními střelci.

61508498_2325716344213824_3293507452309340160_n

DSC00451

DSC00439

V pondělí odpoledne proběhla kvalifikace v terčové střelbě. Napřed ženy, potom muži. Systém byl takový, že napřed se střílelo 7x9 šípů. Ženy na 60, muži na 70m. Střelnice se nachází v nejpravověrnější části Istanbulu a je orientovaná k severozápadu, takže čím později odpoledne se střílí, tím více svítí do očí. Muži začali střílet o páté odpoledne a kolem šesté se zvedl vítr, který se mezi domy točil, takže u terčů foukalo podstaně více než na střelecké linii. Bohužel jsme přípravu podcenili a ačkoli jsem si na dálku zastříleli, netrénovali jsme ji nijak soustavně. Já střílel poměrně silným tureckým hornbowem, Patrik Král hwarangem (korejský luk) a Anna Gonzalezová karbonovou  čínskou kopií tureckého luku Lukáše Novotného (Čína si s autorskými právy příliš hlavu neláme). Všechny tři luky jsou na dlouhé vzdálenosti mimořádně vhodné, ale velkou roli hraje pozadí terče, psychika a komfortnost střeleckého postavení. Anička se nebyla schopná vyrovnat s malým prostorem na střelecké linii, velkou roli hrálo tmavé pozadí terče a sám terč byl tmavý. Navíc u něj foukalo. Rohovinový luk na slunci pracuje - to by tak nevadilo, ale vadí že střelec ani nevidí, ani neslyší zásah, takže není podle čeho dělat korekci. Navíc u terčů foukalo, což dělalo občas i stranové chyby. Já navíc neměl s sebou brýle, takže když jsem se dozvěděl kde najdu své číslo terče, došlo k záměně  s Turkem podobného jména a já odstřílel jeden terč ze špatné mety, čímž se mi osm zásahů nezapočetlo. Za terči číslo 8,9 a 10 nebyly zástěny, ale černé hliníkové bedny od osvětlovací techniky, takže kromě toho že nebyly vidět podstřely, lámaly se šípy a ty které nebyly zlámané před bednami byly zabodané v kabelech zde vedených. Což bylo úsměvné, neboť kvůli vznícení bylo třeba dvakrát přerušit střelbu. Jednoduše řečeno, náročnost jsme podcenili a do první šestnácky (soutěžilo 522 střelců) se ani jeden z nás nedostal.

Večer nás přátelé z Turecka vzali na večeři s tureckými specialitami na břehu Zlatého Rohu (záliv chránící Konstantinopol) s Adamem Karpowiczem, který je jedním z expertů  na turecké luky a celebritou.

DSC00483DSC00486DSC00490

Další den probíhala soutěž ve střelbě do dálky. Je to poměrně úmorná a málo zábavná záležitost kde hodně velkou roli hraje technologická převaha. Ale v Turecku má tradici a přikládají jí větší význam nežli soutěžím terčovým. Soutěž probíhala poměrně daleko od Istanbulu na slunečnicovém poli. Byly zde postaveny stany poskytující jakous, takous ochranu před úmorným sluncem.  Kategorie byly- přírodní hornbow unlimited (muži i ženy), Flight neomezený (muži a ženy) Flight ze siperem -vypouštěcí pomůcka umožňují střelbu kratšími šípy(muži i ženy)a flight do 50 lb (muži i ženy). Já střílel přírodní hornbow, Anna flight limited a Patrik flight unlimited.

Střelbě předcházela přísná kontrola. Komisi předsedal kamarád Sulejman Cem Donmez vyrábějící turecké luky. Bylo to nezbytné, protože v této disciplíně se asi nejvíce podvádí. Luky umělé maskované jako hornbow do soutěže přírodních luků nepustil (a pozná je) , stejně tak jako luky překračující nátahový limit. Co bylo překvapením bylo, že nepřipustil ani jiné, než flightové šípy. Je to obtížně pochopitelné, protože terčem je pole a běžné šípy jsou pro flight nevýhodné.  V pravidlech o tom nebyla zmínka. Nakonec jsem na tom vydělal, protože mi musel půjčit svoje, čímž jsem se ocitl dostřelem přes 400m opravdu blízko medaili. Jeden šíp se ztratil. Možná ještě přiletí. Anna si šípy také musela vypůjčit......což nebylo nezbytné, neboť Turci mezitím od pravidla upustili. Zato měřili nátahovou sílu podle délky šípu. Šípy natahovali  cca dva centimetry za madlo luku, čímž Anně naskočil nátah 51 lb a musela si vzít kratší šíp. .......Celý den na poli v úmorném vedru způsobil popáleniny, úžehy, paní v burce omdlela. V kategorii open zvítězil Adam Karpowicz dostřelem 508m.

DSC00588DSC00558DSC00511

Ve středu jsme měli víceméně volno, takže nás vzal kamarád Kerem Ağacıkoğlu na prohlídku Istanbulu , oběd a večeři v asijské části města s plavbou přes Bospor. Zde byla kupodivu uvolněnější atmosféra než v Evropské části města, takže jsme si dokonce mohli dát pivo. Je to zajímavé, ale když člověk pije celý den na žízeň vodu, tak má pocit že se utopí.

Večer jsme procházeli na náměstí Taksim- tradičním místě demonstrací , kde právě probíhala demonstrace proti restrikcím, například stran pití piva.

Ve středu večer byly potmě finálové soutěže. Z 16 postoupilo 8, z těch 4 a ti se utkali o medaile za přítomnosti starosty, premiéra a syna současného prezidenta. V noci jsme naposledy poseděli s přáteli a využili toho, že o Ramadánu se podává snídaně už ve dvě hodiny.

Na letišti jsme nachodili 3.4 km při pokusu odbavit luky. Ačkoli jsme od Turkish Airlines obdrželi kód pro oversize , nebylo jednoduché vypátrat místo a způsob odbavení (ne všude se domluvíme anglicky) a nakonec jsme si za luky stejně museli připlatit 30E. Letadlo jsme stihli na poslední chvíli. Na přeletu hranic s ČR je sympatické, že díky barvě převládajících plodin je hranice vidět z letadla, což je takové domácké. Ještě že neprodukujeme kupříkladu bavlnu.

Ačkoli medaile nevezeme, ostudu jsme nedělali a umístili se slušně. Rovněž jsme utužili, či navázali vynikající vztahy s celým světem, což je asi důležitější. Děkujeme hostitelům za tuto příležitost.

Michal Sodja