Z historie Lukostřelby

Stručný popis patrně nejstarší evropské terčové střelby

Francie je patrně jediná Evropská země s nepřerušenou lukostřeleckou tradicí.  Pořádání lukostřeleckých soutěží je doloženo až do raného středověku.  Nejstarší lukostřelecké společnosti se nacházejí v Picardii. Například COMPAGNIE D’ARC DE SOISSONS byla založena v roce 825 a je na to náležitě pyšná.

Tradičních disciplín znají současní Francouzi několik, ale právě Bersault je z nich nejstarší. Střílí se beze změny déle než 800 let a Francie usiluje o jeho zařazení do světového kulturního dědictví UNESCO. V současnosti je v platnosti kniha pravidel ze 17.stol.

Střelnice pro Bersault je skoro v každé obci. Jedná se o obecní vyžití a běžnou volnočasovou aktivitu, jako u nás fotbal. Zajímavý je ovšem hlavně spolkový život.

Tradiční lukostřelba je provázána s náboženstvím a velice ritualizována. Celý lukostřelecký étos je vnímán velice vážně a jeho porušování se nejenom že netoleruje, ale ani nechápe. Vůči hostu jsou lukostřelci shovívaví, pokud nemají dojem, že to dělá naschvál z nedostatku respektu. Je zakázáno kouřit v klubovně, chodit do klubovny s lukem s napjatou tětivou ……to jsem udělal a všichni začali zoufale křičet, jako bych si sedal do barvy…na střelnici mluvit sprostě, vstupovat do prostor se zvláštním režimem………Lukostřelba je provázána s kultem Sv.Šebestiána a existuje i zvláštní lukostřelecký řád. Na lukostřeleckých slavnostech jsou nošeny mobilní svatostánky s vyobrazením Sv.Šebestiána. Pokud střelci dělají průvod, jako třeba slavnost Buquet Provincial- v čele průvodu kráčí nejvyšší sehnatelná duchovní autorita až po Arcibiskupa.

Střelnice pro Bersault je víceméně typizovaná. Zahrnuje klubovnu a vlastní lukostřeleckou zahradu. Klubovna poskytuje zázemí. Je v ní možnost občerstvení, odpočinku a většinou i minidílna na údržbu základního vybavení. Tětivák, lepička na šípy atd. V klubovně jsou rovněž vystaveny sportovní trofeje, upomínkové předměty (talíře z Buquetu Provincial) , klubová kniha a zástavy compagnie. Základní vybavení baru a ledničky je doplňováno ze spolkových prostředků.

Lukostřelecká zahrada má podobu aleje. Sestává ze dvou terčů vzdálených 54m od sebe. Cesty králů a cesty rytířů. Cesta králů spojuje oba terče a je zakázáno na ni vstupovat ,vyjma slavnostních příležitostí. Vyjímkou je dětská meta v polovině cesty, která je ovšem prostorem viditelně jiného charakteru.

Střelci se pohybují po cestě rytířů. Cesta je občas krytá, takže se dá střílet v každém počasí a střelci jsou kryti před šípy živým plotem, nebo zábranami. Takto se dá dojít během střelby až k protilehlému terči, aniž by byl střelec ohrožen.

Hry Bersault mají několik podob a několik úrovní ceremoniality, ale některé prvky jsou obecné. Při všech typech soutěží se střílí jenom jeden šíp. Střelec si stoupne na metu 50m od terče , smekne a pozdraví ostatní a ti mu odpoví. Potom vystřelí šíp a po cestě rytířů opustí střeliště. Ve chvíli, kdy všichni vystřelili šíp se střelnice viditelně uzavře a po dobu soutěže na ni nikdo nesmí vkročit. Uzavřen je i prostor dopadu šípů.

Do prostoru terče je povoleno vstoupit až poté, co poslední střelec hlasitým zvoláním ukončí kolo. Poté jsou zapsány zásahy a střílí se stejným způsobem zpět.

Situaci na střelišti lze od terče sledovat pomocí velkého zrcadla.

Na cestu králů lze vstoupit při zahájení oficiálních soutěží. Mistrovství Francie, mistrovství kraje, oblastním přeboru, nebo jiné mimořádně slavnostní příležitosti. Na cestu vstoupí slavnostně oděný vlajkonoš pořádajícího klubu následován ostatními vlajkonoši a postupně skloní před oběma terči spolkové zástavy a pozdraví je. Potom je na slavnostním místě vystavena vlajka pořádajícího klubu a hry jsou zahájeny. Je to něco tak přirozeného, že když jsem před lety vybalil vlajku Pražských Větví, prezident se vůbec nedivil a okamžitě ji šel vyvěsit. Stejnou zálibu mají i v šerpách.

Porušování etiky se okamžitě trestá peněžitou pokutou, za kterýmžto účelem je na místě přítomen i příslušný hodnostář.

Ve Francii je povoleno střílet tradiční disciplíny jakýmkoli typem luku, takže skladba střelců v podstatě odpovídá skladbě střelecké komunity. Ale na disciplínách je patrné, že byly původně míněny pro dlouhý luk.

Terč je kruhový a má průměr 477mm. U terče slavnostního jsou jenom tři zóny, u terče soutěžního 4. Jsou bodovány 1,2,3 a 4 body.

Na rozdíl od našich zvyklostí, pokud se šíp dotýká čáry, je zapsán jako nižší skóre. Výjimkou je „noir“, kde stačí zásah plochy

Vnitřní kruh má průměr 123mm a nazývá se „Chapellet“  v něm je černý kruh o průměru 40mm zvaný „noir“ a v něm ještě 10mm  „la mouché“.

V základní soutěži se střílí 40 šípů a vítězí pouhý součet bodů. Francouzský rekord je v této disciplíně 160 bodů. Tedy plný nástřel. Například v klubu Ermont ho dosáhl lukostřelec s dlouhým lukem v roce 1932. 40x za sebou trefil na 50m 4cm terč.

Při každém zásahu „noir“ je střelba přerušena a rituálním způsobem je vyměněn celý střed terče. Střelec je hrdinou a je oslavován a veleben. Střed terče dostane na památku a všichni soupeři se mu na něj podepíší.

To je ostatně druhým možným způsobem hodnocení- počet zásahů noir. Pokud i v tom dojde ke shodě, je rozhodující bodový rozdíl a pokud je i ten stejný, hodnotí se lepší zásah. Ten je měřen zvlášť k tomu konstruovaným mikrometrem . Střed vstřelu od středu terče.

Rovněž jsme zažili soutěž družstev. Zde se hodnotil lepší zásah a počet vítězství družstva. Pokud jsou soupeřící zásahy ve stejné vzdálenosti od středu, platí že nahoře je víc než dole  a vlevo je víc než vpravo (analogie s lidskou postavou).

Jednou ročně se koná veliký Všefrancouzský sjezd lukostřelců – Buquet provincial